66. Den

PONDELI, ... nekdy jsou proste dny ...

... dobre a kdy se dari a nekdy dny blbec, kdy nevyjde vubec nic. Hadejte, jaky jsem dnes mela???

Jasne, ten druhy. Rano zacalo jeste docela v klidu. Nasnidali jsme se a Alex odjel pracovat. Dnes je tady svatek, takze nesel do "zamestnani", ale nekomu polozit parkety v baraku. Ja jsem si dnes vzala volno, mela jsem byt v pizzerce, ale taky si potrebuji obcas odpocinout.

Vyzehlila jsem tri kose pradla a zavolala svagrove. Byly jsme domluvene, ze pojedeme s detma dnes na pole si natrhat jahody. Neny byla cela natesena a uz od rana hlasila, ze se jede na jahody. Tina mi ale rekla, ze deti nejsou doma a ona ze ma doma plno prace, tak ze nepojede. Neny byla nestastna, ale rekla jsem ji, ze pojedeme my dve spolu.

Takze jsme se pripravily, sesly dolu k autu. Zmacknu dalkove ovladani a nejak se auto nechtelo otevrit. Tak jsem cvakal a porad nic. Otevrela jsem potom klicem, sedneme do auta, otocim klicem, ze nastartuji a NIC, ale opravdu vubec nic. Tak jsem rekla Neny, ze nikam nemuzeme jet, tak zacala brecet, ze chce na jahody. Ja opet plnou hlavu, co je s autem, ze zitra musim do prace. Vystoupila jsem, obesla auto a najednou koukam, ze nebyl uplne zavreny kufr. Alex ho vcera jenom privrel a to svetylko v kufru komplet vymlatilo baterku.

Tak jsme sly zase domu a sla jsem varit. Udelala jsem rizky, najedly jsme se a padla na mne takova unava z toho slunicka venku, ze jsem ukecala Neny a sly jsme spolu do loznice a koukaly na pohadku. Uz jsme obe skoro usnuly a zazvonil telefon. Grrrr, ... a bylo po spani.

Potom prijel Alex, tak jsme jeli vsichni jeho pracovnim autem, co si vzal na vikend domu na ty jahody. No, pole je jeste zavrene pro verejnost, az od pristi soboty. Nastesti Nenynka videla, ze tam nikdo neni, tak se s tim hned smirila a jenom se ptala, kolikrat se musi jeste vyspat :-)

... tak jsme zajeli na hriste, tam si hrala s nejakou holcickou na maminku a tatinka a ja jsem chvilku sla lovit neco, co by se dalo vyfotit :-)

Kdyz jsme prijeli domu, zavolal Alex ADAC, prijel ochotny pan, nastarotval nam nejakou nabijeckou a kabelem auto a Alex musel jet na dalnici a tak 40 km najet, aby se baterka zase dobila. Ja byla s Neny jeste na zahrade. Cely den bylo krasne, parilo slunicko a potom se prihlam takovy krasny mrak, vypadal, jako kdyby nekdo nahoru nastrikal slehacku. Hned jsem to musela zdokumentovat, ale neni to na te fotce az tak videt, opravdu jsem jeste takovy "krasny plasticky mrak" nevidela